„Nej“ našich vedoucích – Šuple [foto]

3.4.2017

Žij život jak nejlépe můžeš, protože prachy budou, my nebudeme.“ je motto, kterým se charakterizoval náš další vedoucí – Michal K., kterého jistě všichni znáte jako Šupláka (ostatně my ho tak známe také, jeho civilním jménem mu neříká snad nikdo 🙂 ). Je to sportovec tělem i duší, ve svém zaměstnání se „hrabe v hlíně“ a táborové hry vždy posouvá o něco dál, protože má rád zábavu, adrenalin a dobrodružství a to samé chce poskytnou i dětem.
1) Nejnebezpečnější sport, co jsi zažil?
Nejnebezpečnější sportovní akce, kterou jsem zažil se těžko určuje. Když děláme 30 m houpačku na laně na mostě může se to jevit jako nebezpečné, když jsem jel na lyžích rychlostí přes 110 km/h, nebo na kole 79 km/h po polní cestě taky to bylo nebezpečné. Jako nejnebezpečnější sportovní událost u které jsem bych popsal to, když na lezecké stěně jeden nezkušený lezec začal sundávat lano i z posledního jistícího bodu a nebýt včasného zásahu mně a mého kamaráda asi by z 15 m spadl rovnou na zem.

2) Nejhezčí místo, jaké jsi kdy navštívil?
Ani nejhezčí navštívené místo není jednoduchá otázka, navštívil jsem spoustu zemí a každá, i ta naše, má svoje krásná místa. Kdybych si měl vybrat jedno, tak čínský národní park Jiuzhaigou, kde teče řeka velikým údolím a rozlévá se do jezírek a jezer a malých i velkých vodopádů, někdy teče jen 20 cm, jindy 10 m, je to zvláštní a úplně jiné, než všude jinde, prostě krása.

3) Nejlepší bojovka?
Nejlepší bojovku jsem zažil, když jsem byl maličký capart a ještě jsem věřil na všechny strašidla a masové vrahy v lese. Dneska už vím, že to nejhorší co v lese zrovna straší asi budu já sám. Představivost udělá nejvíc a tenkrát se vedoucí hodně snažili. Přeběhl nám přes cestu partizán, kterého zakousnul vlkodlak, pak na nás bafnul nějaký hejkal co seskočil z větve a jiný vedoucí byl v bílém plášti běžel vedle nás a z ničeho nic se ztratil a najednou byl za námi, do dneška nevím jak to udělal.

4) Nejkrásnější řeka, jakou jsi sjížděl?
Nejkrásnější řeka, kterou jsem kdy jel by mohla být rakouská Salza, ale tu jsem nejel.  Takže asi Belá, která pramení ve slovenských Roháčích a když jsme jí sjížděli, tak jsme každé ráno olupovali z lodí led a sníh.

Fotogalerie
[envira-gallery id=“225″]