Táborová schůzka No. 5

8.6.2018

Milý deníčku,
právě je čtvrtek večer a já jedu domu z další táborové schůzky. Nad hlavou mi svítí hvězdičky a do uší hraje moje milovaná písnička. Schválně, poznáš ji? „Na kolejích stála, za uchem květ. Vlasy trávou zavázaný…“ Je pěkný, teplý večer a ty známé tóny a slova mi vykouzlí úsměv na tváři. Přesto to není ono… Všechny tyhle písničky znějí daleko nejlíp venku v přírodě… ideálně někde u zapáleného ohně a samozřejmě hrané na kytaru. A zpívané s partou kamarádů! Tuhle magickou kombinaci tady teď sice nemám, ale to nevadí, protože já vím, že už za chvilku se dočkám! S každou táborovou schůzkou je to naše velké letní dobrodružství blíž a s každou schůzkou taky roste moje nedočkavost. A taky obava. Povede se vše, tak jak má? Vymysleli jsme to dobře? Bude to děti bavit? Užijí si to? A dokážeme si to naplno užít i my? Není snadné „uvařit“ takový dobrý tábor (ještě navíc, když zrovna já jsem tak mizerná kuchařka! 😀 ), ale my věříme, že to zvládneme, protože dáváme do příprav to nejlepší z nás.

Stále ladíme detaily, vychytáváme chybičky a pracujeme na vyšperkování programu pro malé i trochu větší táborníky. Víme, že král Heřman je sice starý, ale je to moc hodný král a nechce svou zemi nechat v rukách prohnilé šlechty, a proto dává naději potomkům dávných slavných rodů, kteří mu kdysi pomohly, aby se o jeho bohatství utkali. Boj to však musí být čestný dle rytířských pravidel. Než se však člověk stane rytířem či dvorní dámou, je třeba aby dostatečně poznal zemi, které by jednou mohl vládnout. Na děti proto čeká i cesta středověkými vesnicemi a městy a potkávání rolníků, řemeslníků i měšťanů a obchodníků. Cesta ke královské koruně však může být trnitá, stejně jako cesta ke hvězdám, aneb „per aspera ad astra“… bude potřeba dostatek odvahy i odhodlání k úspěnému dosažení cíle… Snad si Podhradníci troufnou, deníčku…

Tábornice Té, která je hodně zvědavá na všechny letošní táborníky a tábornice (a stále hodně nedočkavá)