Táborový tým v Podhradí [foto] 21. – 23. 4. 2017

23.4.2017

Tak to byla paráda, deníčku!
Akorát jsme se vrátili z víkendu v Podhradí a hned ti musím vše napsat. Bylo to žůžo-bájo-senzační! Ale popořadě…

Příjezd do areálu byl naplánován na páteční večer – podle toho, jak kdo skončí v práci. Jako první dorazila posádka „Ma-Lu“, vše vyřídila a ještě nám připravila ohýnek, takže když jsme dorazili my ostatní (posilnění zastávkou v řetězci rychlého občerstvení), jen jsme vynosili věci do chatiček, každý ulovil nějakou postel a sesedli jsme se grilovací terásce u ohýnku. Nebudu lhát, v těch pár málo stupních bylo sezení u rozpáleného krbu příjemné 😀 A tak jsme v sestavě: EmEš, El, EmEn, Eš, Há, EmEl, Ká, Té, Er a EmGé (kdo jsme?) debatovali, povídali si a vyprávěli různé historky a vtipy, zkrátka kdo si na co vzpomněl. Když už zima přituhovala a některým zmrzlinám nestačilo ani několik vrstev oblečení a několik vrstev dek, tak jsme se přesunuli do našeho malého domečku, kde zábava pokračovala. Po rozmrznutí prstů a hlasivek jsme se pak pustili do vydatného tréninku zpěvu táborových písní. Atmosféra byla úžasná, u takových písniček to ani jinak nejde. Byli jsme tak vytrvalí, že jsme u tohoto náročného úkolu vydželi téměř až do rána. Se svítáním jsme se alespoň na pár chvil odebrali do svých postelí… říká se, že co se vám zdá první noc na novém místě, tak to se splní… věřte nebo ne, ale všichni jsme měli krásné sny!

„Sobotní ráno mě neuvidí, u cesty s klukama stát…“ slova této krásné písně pro nás naštěstí neplatila a hned po snídani (výborné!) jsme se vydali na průzkum okolí. Naše řady posílila tábornice El. Sluníčko však nepřivezla, počasí nám moc nepřálo, ale my jsme se přesto neohroženě vypravili do lesů nad táborem. Schválně jsme si vybírali trochu horší cesty s nadějí, že nalezneme nějaké nové trasy a místa vhodná pro naše hry. Někdy se nám to povedlo, někdy jsme skončili u pole… u rokle…u potoka… Ale i přesto označujeme náš dopolední průzkum jako úspěšný, neboť některá zajímavá místa jsme objevili a především jsme se zdraví vrátili zpět do tábora… špína, zmoknutí, vydatné sněho-krupobytí a občas končící cesta… to vše bereme jako důvod ke zdvojnásobení naší radosti z úspěchu šťastného návratu! 🙂 Tím však naše práce zdaleka nekončila. Čaje, deky, spacáky… sesedli jsme se na jednom pokoji a dle seznamu naší hlavní vedoucí jsme bod po bodu procházeli různé připomínky a dořešovali jsme vše, co bylo potřeba. V půl jedné nás už v jídelně čekal výborný oběd – těstoviny s boloňskou omáčkou. Poté nás opustil Eš odjíždějící na svatbu (coby host, nikoli aktér). No a s našťouchnutými bříšky nám nezbývalo nic jiného, než dodržet polední klid. V celé chatce bylo slyšet živelné povídání a vyprávění, které se postupně měnilo na čím dál tižší ševelení, až nastalo úplné ticho doprovázené jen pravidelným oddechováním a pochrupkáváním. Takhle vypadá správný polední klid, deníčku :D. Po krátké siestě jsme opět plánovali terénní přípravu, ale naše plány překazilo počasí, které bylo vytrvale deštivé. Chvilku jsme váhali, ale do mokra a zimy se nikomu už příliš nechtělo, takže jsme pokračovali v plánování. Kromě administrativních věcí se řešil materiál na hry, různé pomůcky a také jsme vymýšleli táborovou hymnu a připravovali písničky pro táborový zpěvníček. Následovala večeře – skvělé rizoto a naše řady se opět rozrostly, tentokrát o TéŠi a návrativšího se Eš. Zbytek večera probíhal ve velké pohodě, na vlně vtipů, smíchu a zábavných historek z práce, ze školy, z táborů… prostě z našich životů. Síly pomalinku ubývaly a tentokráte jsme se do svých postelových království ubírali o něco dříve než v předchozím dni.

Neděle nás vítala bez deště a tak jsme se krásně vyspalí a s dobrou náladou vrhli na snídani a poté na balení a úklid chatky. Zde se projevila naše několikaletá sehranost v úklidu před odjezdem 😀 a vše bylo hotovo velmi rychle. Chatička jako ze škatulky, všechna zavazadla v autech, turistické boty na nohách. Proběhlo loučení se s personálem, děkování za skvělé služby a příslib natěšenosti na léto. Táborníci Há a EmEl museli bohužel narychlo zpátky do Prahy, takže již bez nich probíhala poslední trasová výprava. Hned na začátku nás trochu zaskočilo sněžení, ale (i přes naléhání některých členů) jsme to neotočili, ale vytrvale jsme šli kupředu. Počasí se umoudřilo a my si cestou zvládli zahrát i nějaké hry (třeba „bombu“ 😀 ). Další kousek Podhradí tak byl prozkoumán a poté zbýval jen návrat k autům, nalodění posádek a návrat do města… návrat do pražské (a dospělácké) reality. Ale neboj, Podhradí, za pár týdnů jsme tam jako na koni a to uvidíš, co všechno se ve westernovém městečku „Podhradí city“ bude dít!!! 🙂 Kolem nás se vlastně pořád něco děje, dívej

Deníčku představ si, že celý tým šlapal úplně bez problému… žádné hádky, žádné křivé pohledy, jen pohoda a zábava. Škoda jen, že před víkendem se objevilo pár marodů (tábornice Chá, naše hlavní „Áčko“ a taky táborník Dé) a nemohli jsme tak být kompletní. S Prahou jsme však byli ve stálém spojení a skoro to bylo, jako by tam marodi byli s námi. Na příští akci už snad budeme kompletní. Deníčku byl to tak super víkend 🙂 škoda, že teď se musím vrátit ke svým povinnostem, protože mám hlavu plnou zážitků a vzpomínek a vůbec se mi nechce dělat nic jiného, než si užívat dozvuky uplynulého skvělého víkendu. Díky týme!

A citát pro tento víkend? „Poznání představuje konec strachu„… a tak jsme poznávali a už se vůbec ničeho nebojíme, jen se těšíme… 🙂

Zážitky z víkendu naplněná tábornice Té

Samozřejmě nechybí fotogalerie
[envira-gallery id=“275″]