Vedoucovský víkend v Podhradí 18. – 20. 5. [foto]

20.5.2018

Milý deníčku,
je neděle večer, pračka pere a já si připravuji věci na zítřejší den v práci. Není to však obyčejná neděle. Hrají mi písničky mých nejoblíbenějších Brontosaurů a bratrů Nedvědů a ja se hlavou toulám kdesi na břehu řeky Sázavy. Přesně vím, jak to tam vypadá a o čem se v těch romantických písničkách zpívá… před pár hodinami jsem se totiž z toho „Foglarova ráje“ vrátila…

Táborový tým V PÁTEK ODPOLEDNE vypnul počítače na pracovních stolech, nabalil krosny, nazul tenisky a s táborovým tričkem na hrudi a úsměvem na tváři jsme se vrátili do „našeho“ Podhradí. Příjezd byl poněkud nervózní… čekali jsme, co se za tu dobu, kdy jsme táborový areál opustili, změnilo. Naštěstí vše jen k lepšímu. Pan majitel se o objekt skvěle stará a každým rokem ho vylepšuje, jak to jen jde. Letos se tak děti mohou těšit na nové stoly a židle ve všech chatkách. Po příjezdu nás čekala večeře v podobě zeleninového rizota… většina se však těšila na buřtíka z ohně (pro mnoho z nás byl první v letošním roce a každý mi jistě dá za pravdu, že ten první letní buřt chutná mnohem lépe než ten poslední…). Před zapálením ohně nás však čekalo královské přivítání od hlavního vedoucího a také sepsání víkendových pravidel. Pravidla jsou důležitá, aby vše klapalo, jak má a zároveň nás všechny chrání, proto si je i my před každou takovou společnou akcí opakujeme. Možná se tomu děti budou divit, ale nejsou o tolik jiná, než jaká nás potom čekají v létě na táboře :-). Takže představte si tu chvíli… máme oheň a máme buřta! Chybí nám už jen zvuk kytary, který se dostavil za krátko. Seděli jsme, hráli, zpívali a pojídali. Skvělé zahájení táborového víkendu.
A protože nejsme jen táboroví vedoucí, ale jsme především parta kamarádů, rádi společné prožíváme a zažíváme různé chvíle… došlo proto i na oslavu narozenin… sladkých 21, chlapských 28 a stařecky krásných 30! Oslavenci byli obdarováni, měli jsme skvělý dortík a prozradím ti Deníčku, že došlo i na narozeninový přípitek! Zbytek večera se hodně nesl v duchu nostalgického vzpomínání (třeba na kuřátka, nebo na legendární Nagano), povídání historek z mládí a nebylo daleko ani ke stěžování si na dnešní mládež :-)) a protože stále přibývající křížky na našich bedrech se podepisují na naší kondici, nezbývalo než si jít lehnout a doplnit ztracenou sílu a energii.

V SOBOTU RÁNO nás počasí nevítalo příliš vlídně, ale my přesto nebojácně vyskočili z postelí (myslím, že někdo by mě za tuhle větu asi probodl pohledem…) a začali jsme den vydatnou snídaní. Následovalo zkoušení různých her a aktivit, které děti čekají na táboře. Přes rok vymýšlíme program „u stolu v obýváku“, a i když máme už spoustu zkušeností a leckteré věci si umíme představit, jak budou či nebudou probíhat, některé nové věci je potřeba si zkrátka vyzkoušet na vlastní kůži, abychom věděli, jak budou potom fungovat na táboře. Naštěstí máme v týmu různé velikosti vedoucích, a proto dokážeme dobře nasimulovat situaci 6 i 16letých dětí… :-)) No a navíc nás prostě baví si hrát!
Po prvním herním bloku jsme se vydali na procházku a hledali jsme vhodná místa na různé středověké hry. Následoval tříchodový oběd (vývar, rajská, čokoládová buchta) a zasloužený polední klid, který většina (nejen těch starých 🙂 ) veoducích využila k regeneraci po dlouhém pracovním týdnu 🙂 ODPOLEDNE nás už vítalo svými paprsky sluníčko a začala pro mě osobně asi nejzábavnější část víkendu, kdy jsme blbli a zároveň se u toho fotili. Marťas si přivezl svého létajícího miláčka (neboli velkého čmeláka, vrtulníček či sekačku…rozuměj dron), kterým udělal nádherné fotky areálu, okolí tábora a toho, jak se táborový tým baví :-), potom jsme se zase pustili do několika her (ty si užila především činčila, býk, kapr a fenek… 🙂 ), které si pro nás připravily naše praktikantky a čekal nás velký zdravovědný blok vedený skvělými (a krásnými) zdravotnicemi. Spoustu věcí jsme si vyzkoušeli, v mnoha věcech jsme se ujistili a dozvěděli jsme se i něco nového. Po zdravovědě byl čas na další společné hry, jedna z nich nás hodně potrápila a soutěživí vedoucí ji potřebovali stále opakovat, aby zlepšovali své výkony… uvidíme, jak se to bude dařit dětem na táboře :-). Potom šup na zapečené těstoviny a po večeři zasloužená relaxace, někteří ji prováděli v bazénu, který máme přímo v areálu tábora. Bohužel nad Podhradím zavládl večer déšť, a proto jsme museli druhý plánovaný táborák odložit. Ničemu to však nevadilo, hráli jsme skvělou stolní hru holky proti klukům a zkoušeli jsme si, jak je těžké se vzájemně v těchto odlišných světech… planetách… galaxiích… orientovat a vyznat! 😀 (Ještě, že jsme nehráli žádné párové hry… i když k těm by bylo v našem týmu spoustu materiálu 🙂 ). Otevřeně však musíme přiznat vítězství našim chlapcům… ale my holky jsme bojovaly statečně a se ctí… jako praví rytíři 🙂 poslední společný večer jsme opět završili kytarou a tréninkem našich sborových hlasů na táborové ohně.

NEDĚLNÍ RÁNO už bylo prosluněné, a tak se nám na snídani vstávalo o něco veseleji než předchozí den. Jedna z posádek nás však kvůli školním a pracovním povinnostem opustit, a tak jsme víkend společně zhodnotili a oficiálně ukončili. Nastalo velké loučení (nesnááášííím loučení… ale my se za pár dní zase uvidíme, tak to až tak srdceryvné nebylo 😀 ), ale zbytek týmu pokračoval v naplánovaném programu. Kde jinde by měla proběhnout další táborová schůzka, než přímo na hradě krále Heřmana? V autentickém prostředí se nápady hrnuly jako vodopád a můžete se těšit, co vše nás u chřenovické věže v létě čeká! 🙂 Následovala další procházka, při které jsme chtěli prozkoumat novou trasu na etapové hry. Myslím, že se nám to povedlo tak napůl… cestu jsme nenašli, respektive možná tak v tom středověku se tam jít dalo, leč v dnešní době byly stezky pokryté hustými kopřivami a ostružinami (neptejte se kluků, kteří šli v kraťasech, jaká tahle cesta byla, prosím!)… Teď mě tak napadá, že někde kolem nás v hustém houští mohl být klidně zakletý hrad se spící Růženkou… nebo spíš princeznou Ostruženkou… možná bychom se tam měli ještě vrátit a prošmejdit to pořádně… 🙂 díky moderním technologiím… ne vlastně díky našim skvělým orientačním schopnostem a dovednostem číst směr z lišejníků na stromech, stran mraveniště a z hvězd… dobře nooo, prostě díky googlu… jsme se šťastně vrátili na cestu a posléze i do tábora, kde jsme hladoví usedli ke skvělé číně. A protože se nám ještě nechtělo zpátky do pracovního a dospěláckého světa, oddali jsme se slunečním paprskům a chlorované vodě a pobyt v Podhradí si o pár chvil prodloužili. Slunce bylo tak vytrvalé, že nás přemluvilo ještě k velkému, nelítostnému souboji. Čtveřice odvážlivců na každé ze dvou stran se postavila proti sobě a proběhl krutý Kubb-souboj. (Kdo neví, co je to za hru, jedná se o takzvané vikingské šachy… kdo stále neví, ať s námi jede v létě do Podhradí!) Jelikož bitva měla jediného vítěze…s čímž se poražení nemohli smířit…proběhla výměna stran a nastala odvetná fáze. Ta byla úspěšná a stav Kubb-souboje nakonec skončil 1:1. Pro tuto chvíli se vedoucí s remízou smířili, ale odhodlané výrazy naznačují, že v létě bude tvrdá válka pokračovat dál! 😀
Spokojení jsme se pustili do uklízení chatek, dobalování posledních párů bot a zapomenutých kartáčků na zuby, naožili svá vozidla a rozloučili se s personálem areálu. Proběhlo další srdcervoucí loučení, a potom klidný,trochu tichý a zasmušilý přesun do Prahy. Kromě vzpomínání na uplynulé dva dny se naše myšlenky pohybují v budoucnosti a všichni teď s nově nabytou energií, inspirací a sílou přemýšlíme, jak sobě i dětem letošní léto udělat ještě více nezapomenutelným a co skvělého si připravit!

Naše nedočkavost se zvyšuje, může se zdát, že zároveň s tím vzrůstá i nervozita a stres, ale to jen proto, že nám moc záleží, abychom si společné středověké dobrodružství v Podhradí užili. Do velkého startu nám zbývají necelé dva měsíce a já mám skoro pocit, že se odjezdového dnu nedočkám… Myslím si, že fotky z vedoucovského víkendu v Podhradí si budu prohlížet ještě hodněkrát. A vy můžete se mnou. Buď tady a nebo na našem facebookovém profilu.

Vaše Tábornice Té, která má teď hlavu plnou nápadů, ale všichni ostatní vedoucí už spí, a tak píše a píše na hromadnou konverzaci a jestli někoho probudí, tak to bude peklo… (jak velké záleží podle toho, koho probudí… 🙂 )

FOTOGALERIE
[envira-gallery id=“2418″]