Den dvanáctý – mapování neprobádaného území, úplatek pro šerifa

26.7.2017

Jak vypadal náš den číslo dvanáct? Ráno jsme se zase hezky rozcvičili a protáhli jsme si svá tělíčka a po snídani čekal naše čety důležitý úkol. Stavba železnice se totiž dostala do slepého bodu, protože se před námi objevilo neprobádané území. Týmy se proto musely vydat na průzkum terénu a ve dvojicích běhaly po různobarevných fáborcích a hledaly kousky mapy. Někteří se sice místy ztratili, ale důležité je, že nakonec se všichni zase našli. A nejlépe se v novém území dokázali zorientovat modří, kteří tak získali další čtyři pražce na trať železnice. Při tomto náročném úkolu dětem dost vyhládlo, a tak bylo potřeba se pořádně nadlábnout – k obědu jsme měli zeleninovou polévku a hamburskou omáčku s houskovým knedlíkem.
Vypadalo to, že dnešní den bude prostě perfektní a stavba železnice bude konečně pokračovat. Po nutném odpočinku však pro čety přišla další těžká rána. Sice se povedlo probádat nové území, avšak trasa železnice vede přes město, ve kterém vládne krutá a nepřátelská šerifka. Jediné štěstí pro týmy bylo, že šerifka je velmi úplatná… modří, červení, žlutí i černí se vydali do okolí a snažili se ze základním kapitálem jeden knoflík vyměnit u místních bledých tváří co nejlepší věc jako dar pro šerifku města. Některým se dařilo více, jiným méně. Všechny týmy však šerifce…řekněme dary 🙂 … přinesly, ona je přijala a vzala si den na rozmyšlenou. Zítra se tedy snad dozvíme, jestli bude možné, aby stavba železnice přes město pokračovala. (Já osobně si však myslím, že dary se naší šerifce velmi líbily a že stavbu nakonec povolí.)
Uvidíme, co nám ještě večer přinese, ale protože nás zítra čeká zase náročný den, musíme alespoň trochu odpočívat a sbírat ztracené síly.