Den patnáctý – vracíme se domů

30.7.2017

Milý deníčku… dnes je na čase uzavřít naši velkou táborovou kapitolu pro ročník 2017. Ale neboj, moje zápisky tím určitě nekončí :-)…
Jak tedy vypadal náš odjezd z Podhradí? Vedoucí ráno vstávali zatraceně brzy, protože museli dobalit a především uklidit svou chatku – z počátku to vypadalo jako nadlidský úkol, ale buď jsou tedy naši vedoucí nadlidi a nebo to jen hrozivě vypadalo, ale nakonec to tak děsivé nebylo. Kažopdáně úkol se povedl a všechny věci byly naskládány do aut, případně připraveny hromádky do autobusů. Došlo k poslednímu budíčku dětí a opakování procesu – dobalení pyžam, plyšáků a přezuvek, svlečení povlíkání, udělání hromádky kufrů, zametení chatky… snídaně byla jako vždy výborná, přesto jsme si ji nemohli vychutnat jako jindy, neboť odjezd z tábora byl hlášen na velmi brzkou hodinu. Po snídani proběhl poslední nástup, kde jsme si rozdali ztracené (a znovu nalezené) věci, poděkovali jsme si, pořádně jsme si zatleskali a slíbili si, že se tu sejdeme za rok zase znovu. Rozdali jsme mezi děti flash disky s nahraným filmem a potom už proběhlo opravdu to nejposlednější loučení, protože byl přistaven první autobus. Vlivem technické závady přijel jen jeden, takže nejmladší děti se svými sourozenci s částí vedoucích odjeli v první várce za maminkami a tatínky do Prahy. Zbytek dětí a vedoucích si tábor trochu prodloužili a v Podhradí zůstali o něco déle. Všichni se však ke svým rodičům bezpečně dostali a náše Westernová horečka na Zlaté řece tak mohla být s tím nejklidnějším srdcem a svědomým ukončena.

Vedoucí však tábor jen tak ukončit nedokážou, a proto většina jen hodila domu bagáž a sešli jsme se na zahradě jednoho z vedoucích, kde jsme si pod širým nebem pouštěli táborový film, grilovali jsme maso, hráli jsme na kytaru a především jsme se smáli a vzpomínali na všechny skvělé historky, zážitky a všechno, co nám tento tábor přinesl a dal. Přímo dokonalou třešinkou a sladkou tečkou za tím vším byly vzkazy od vás a vašich rodičů, které nám po cleý večer chodily a my z nich měli neskutečnou radost. DĚKUJEME!