Den třináctý – Podhradní kvíz, natáčení reklamy

27.7.2017

Čím méně dní nám zbývá, tím více napilno naše čety mají, aby stihly železnici dostavět až do cílového města – Portmory. Den jsme začali posunutým budíčkem a odpustili jsme si i rozcvičku a rovnou jsme se vydali do jídelny na snídani. Dopoledne bohužel pršelo, ale nám to zase tolik nevadilo, protože jsme měli připravený skvělý Podhradní kvíz. Soutěžilo se v barevných družstvech a svůj tým měli i vedoucí. Cílem dětí bylo právě vedoucí porazit, neboť byla vyhlášená soutěž, že kdo porazí vedoucí, dostane jednu kolejnici do železnice. Chvilku to vypadalo, že červenému týmu se to podaří, ale v deseti okruzích (filmy, povolání, hudba, sport, historie, táborová statistika…) nakonec vedoucí přeci jen získali nejvíc bodů, avšak všechny děti byly úžasné a snažily se. Odměnou jim proto byl polárkový dort a také nově získané vědomosti. Různé mezičasy využívaly ještě barevné týmy k zápisu táborových vzpomínek do naší kroniky. Všichni se pustili do básniček a jejich výsledné počiny jsou naprosto nádherné! Vedoucí moc těší číst pochvalná slova a vidět děti, jak jsou šťastné a spokojené.
Po obědě – bramboračka a čočka už vylezlo sluníčko a nebylo nutné schovávat se nikde v budově. Před týmy se však objevil další problém. Takové věčné téma… došly peníze. Ale naštěstí se objevil záchranný nápad – natočení reklamy pro sponzory, kteří by mohli peníze na dostavění železnice dodat. Všechny týmy se pod vedením svých kapitánů úkolu zhostily s vervou a celé odpoledne nacvičovaly a následně natáčely své reklamy. Výsledky jsou opravdu jedinečné! (Nikdo se nemusí bát, že by reklamy neviděl, protože budou součástí táborového filmu.) K večeři jsme si pochutnali na rýži s masovou směsí a pak probíhaly velké přípravy. Na nástupu také došlo k vyhlášení výsledků bodování pokojů a nejčistotnější kovbojové a kovbojky si odnesli diplom a plyšovou odměnu Angry birds. Překvapení některých odměněných bylo úsměvné. A proč ty velké přípravy?
Protože nás čekala poslední diskotéka tábora. A byla opravdu nezapomenutelná. Všichni si dostatečně zablbli, tancovali, smáli se a společný večer jsme si užívali. Aby byla oslava pořádná, bouchli jsme dětská šampáňa (Rychlé špunty) a zdlábli Fidorku. Skvělý večer zakončil ohňostroj a nám bylo hezky, že tu spolu všichni jsme a vzpomínali jsme na uplynulé dva týdny. Přiznáme, že ukáplo i pár slziček. Avšak na smutnění ještě není ten pravý čas, poslední chvíle tábora jsou ještě stále před námi a železnice stále není dostavěná. A že jsme pořád na westernovém západě poznaly týmy velmi rychle, neboť se objevila zpráva od jejich vedoucího. V šifrované zprávě se stavební čety dozvěděly, že jeden z vedoucích je zavalený a je potřeba ho vysvobodit. Neohroženě se proto (pod dohledem druhého vedoucího) vydaly do noci s cílem vrátit se zpět do tábora i se svým vedoucím. Nakonec se to všem povedlo a zaslouží si ohromnou pochvalu a obdiv za bojovnost a neskutečnou zapálenost do všech her. Po návratu do tábora, který byl u všech naprosto v pořádku padly uťapkané nohy do postýlek a těšíme se, co nám přinese poslední společný den a jaký bude závěr naší westernové horečky na Zlaté řece.