11. DEN – Kniha mrtvých a Velká božská encyklopedie

Po náročném včerejším dni a především večeru jsme se rozhodli, že rozcvičku můžeme výjimečně vynechat a vstávali jsme tak až na snídani. Doplnili jsme energii a zvesela se vydali na další část celotáborové hry – museli jsme prostudovat staré svitky z Knihy mrtvých, které však byly psané hieroglyfy. Do této chvíle jsme je neznaly, ale protože jsme se opravdu moc potřebovali dozvědět, jaký způsobem se zbavíme toho našeho zhmotněného zla, tak jsme se vydali na studium toho zvláštního egyptského obrázkového písma. Nebylo to však tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo, protože mumiják nám pořád škodil. Nejprve svitky roztrhal na malé kousky, které nám rozházel všude po louce a potom ještě pomotal hieroglyfickou abecedu. Nacházeli jsme jednotlivá písmenka a museli jsme se učit, jak vypadají obrázky k nim a podle toho jsme luštili svitek. Jenže to nebylo všechno! Mumiják byl opravdu zákeřný a sem tam uškodil přímo jednotlivým členům týmu, když nám svazoval, nohy, ruce, sebral nám hlas a nedalo se mluvit a tak. Naštěstí jsme se se vším statečně poprali a těsně před polednem na sluncem prosvícené louce se zelenému týmu jako prvnímu podařilo svitek rozlousknout! A tentokrát se jednalo o opravdu užitečné informace. Dozvěděli jsme se, že aby se probuzená duše navrátila do svého posmrtného života, je potřeba ji pohřbít se všemi věcmi a rituály úplně stejně tak, jako v den pohřbu. Super! Jsme o krůček dál k navrácení klidu do Egypta. Síly už ale nezbývali, a tak jsme se vrátili do tábora na oběd – byla svíčková a všichni v jídelně si moc pomlaskávali!

Po obědě bylo stále krásné počasí a vůbec to byl moc příjemný den. Asi proto se stala taková zvláštnost – vlastně se přihodily hned dvě věci, jedna byla špatná, jedna dobrá. Mumiják si nechce dát pokoj a jeho zloba přibírá na síle. Dostal se do Národní egyptské knihovny a zničil Velkou božskou encyklopedii, ve které byly zanesené všechny důležité informace o egyptských bozích. Určitě se hodí mít takovou věc, jenže co s tím. To byla právě ta dobrá věc – protože jak byl krásný den, tak bohové byli milosrdní a rozhodli se, že sestoupí mezi Egypťany a za drobnou úplatu, pochlebování a uctívání by informace mohli poskytnout znovu. Všechny barevné týmy se proto rozhodly plnit nejrůznější božské rozmary, opěvovaly je a chválily, aby od bohů získaly informace. Ty pak lepily do svých nových Velkých božských encyklopedií. Podle výsledků si s bohy nejvíce rozuměl tým červených.
K večeři bylo velké mňam překvapení – byly buchtičky se šodo.

Den ale ještě zdaleka nebyl u konce, po večeři jsme na nástupu oslavili opožděné svátky a narozeniny a pak hurá do chrámových škol, protože znalosti a dovednosti ze starého Egypta se nám zdají stále více potřebné, ale nějak cítíme, že se nám krátí čas. Táborníci byli možná trochu znaveni celodenním sluníčkem, takže ulehali do postýlek poměrně brzy. Bohužel jim však nebyla přána klidná noc, neboť před půlnocí byli (všichni kromě velkých) vytrženi ze svého sladkého spánku a absolvovali noční stezku odvahy a neodvahy. Někdy to stálo více přemáhání sám sebe, ale téměř všichni se nakonec projevili jako opravdoví hrdinové a svou odvahu našli. Potlesk!