I když to někdy vypadá jako konec, tak můžete být překvapení, že NENÍ! 
Máme pro vás ještě bonus v podobě skvělého fotodne našeho vedoucího Vojty Červíka, který s námi nějaké ty dny na táboře také stráví. A co dělá během roku?
Po vydatné snídani, dostatečném množství ob(j)ětí (vyber dle vlastního uvážení) se vydávám na cestu Plzní do práce, kde mě, jako každý den, čekají nové zkušenosti, které mohu nabýt.
Než přijde oběd, tak se musí projít stavba – doladit, co se nestihlo předchozí den, upravit plány ze včerejška a pilně se připravit na všechno, co nás může čekat následující dny. Okolo jedenáctné se s kolegy vydáváme na obědovou pauzu, kde je potřeba nasbírat zpět sílu pořádným chlapským obědem a vychlazenou dvanáctkou.
Následuje čas na sebevzdělávání a trocha toho seberozvoje, abych nezakrněl. Říká se, že každý den se člověk učí, byla by škoda toho nevyužít na 100%
Kolem druhé hodiny je obvykle nejvíc rušno, to si totiž všichni vzpomenou, že si vlastně se spoustou detailů neví rady – a to začíná pořádné haló. Každý stavař totiž ví, že stavba je jako jeden živý organismus, mění se každou chvíli.
No a zde je vidět moje maličkost a kráska, na které momentálně pracuji.
A máme konec dne, kdy mě mezi dveřmi vítají všichni členové domácnosti. Teď je třeba věnovat trochu času a lásky nejmladším členům a ženě. No a nesmíme zapomenout na čas pro sebe, každý si ho zasloužíme. Někdo víc, někdo míň 
