Po nočním dobrodružství jsme si trochu přispali a dopoledne jsme věnovali moc důležité činnosti – vytvářeli jsme si fotky na památku! Fotily se oddíly, fotily se studentské koleje i vedoucí a kreativní tým. Kromě webu a facebooku budou všechny společné fotky umístěné v naší táborové kronice na památku. K obědu byly skvělé buchtičky se šodó. Ale pozor… co se to během oběda dělo? Drahá zdravotnice madam Poppy Pomfreyová chodila po jídelně a sypala učitelskému sboru i studentům nějaké „vitamínky“ do pití. Asi by to bylo v pořádku, kdyby ovšem na jejích zkumavkách a lahvičkách nebyly podivné nápisy o jedech a zvláštní obrázky lebek. A divné věci pokračují dál. Kromě Denního věštce, který tu pravidelně vychází, se objevil ještě nový časopis – Jinotaj, který říká úplný opak než píše Rita Holoubková. A kde tedy je pravda? Po obědě se koleje dozvěděly o novém ministerském výnosu, že veškerou podezřelou činnost je třeba hlásit, a proto se koleje vydaly na Ministerstvo kouzel. Studenti museli nejprve vypít mnoholičný lektvar, potom letěli na košťatech a předávali si tajnou zprávu, hledali číslo pro vstup na Ministerstvo a nakonec si museli vytvořit průkaz své kouzelnické hůlky. Po tom všem konečně mohli vstoupit k úředníkům a předat jim všechny zprávy o podezřelé činnosti v Bradavicích. Jenže co se nestalo! Úředník, se kterým mluvili, byl na straně zla a po předání jejich svědectví došlo v Bradavicích k tragické události – zavraždění jejich milovaného Hagrida. Naštěstí studenti v předchozích dnech dostali obraceč času od ducha Brumbála a ten jim teď posloužil k tomu, aby vrátili čas před návštěvu Ministerstva a pokusili se změnit osud. Znovu navštívili ministerskou kancelář a díky lotroskopům, které získali předchozího dne, zjistili, kterému úředníkovi mohou věřit a měli by mu všechny podezřelé věci říci. Nakonec se jim to vše podařilo, Hagrid přežil a Poppy Pomfreyová byla odvedena do Azkabanu. Zdá se, že náš příběh se pomalu uzavírá a vše dopadne dobře…
Po večeři jsme měli poslední společný táborák, který nám krásně zapálili prefekti kolejí, a navíc pronesli moc pěkná slova. Už nezbývalo, než si zpívat a užívat si, že jsme tam všichni společně. Ale klid naší škole asi není dopřán. Po setmění se v táboře opět objevili stoupenci zla a bohužel se jim paní ředitelka neubránila a oni ji unesli. Skončí tak náš příběh?
