Ahoj deníčku,
je duben, to znamená čtvrtý měsíc… to znamená, že máme v pořadá čtvrtou velkou táborovou schůzku. Opět se scházíme v Doupátku a naše setkání nemůže začít jinak než… no než kecáním. Povídáme si, co je nového za těch uplynulých…zhruba pět dní, co jsme se naposledy téměř všichni viděli 🙂 No jsme hrozní, je to tak… máme skupinovou konverzaci, kam si snad každý den píšeme a posíláme fotky… máme spoustu akcí a setkání, kdy spolu trávíme čas… ale ani tak nám nedocházejí témata a máme si stále o čem povídat. A tak jsme si povídali… 🙂 chvilku… 🙂 Co dál? Doufám, deníčku, že si pamatuješ jedno z nejdůležitějších pravidel, které jsem tě učila už dávno. Totiž že nejhorší je hladový vedoucí!!! A aby se nám náhodou tahle hrůza nestala, tak dál bylo jídlo! 🙂 Ještě, že máme vedoucího, který nás skvělými mňamkami dostatečné zásobí 🙂 díky pane vedoucí Dé 🙂 A po vykecání se a napucnutí bříšek už přišla práce…
Tentokrát jsme se zaměřili hlavně na podrobný táborový harmonogram a také denní režim. Jelikož jsou vedoucí řádně proškolení a náš tábor odpovídá veškerým pedagogickým požadavkům, dobře víme, že děti musejí mít pravidelný režim, určitý počet hodin spánku i stravu pětkrát denně. Na to všechno je samozřejmě během tvorby táborového programu myšleno a našim úkolem je veškeré takové požadavy co nejlépe skloubit k sobě. Nafoukaně musím říct, že se nám to daří vážně dobře! Zase ale děti nemohou čekat, že budeme vyspávat do jedenácti hodin 😀 Ale já pevně věřím, že na tábor jezdíme proto, abychom si ho pořádně užili co nejvíce to půjde! I tak se samozřejmě na nějaké prodloužené budíčky můžeme těšit 🙂 a dál? Určitě v programu nemůže chybět celodenní výlet (i když možná trochu jiného typu, než býval doposud… uvidíme v létě, jak se nám naše plány vydaří), spoustu etapových her naší středověké celotáborovky, čeká nás také nejeden táborák (laďte hlasy, my ladíme písničky 🙂 ), táborové diskotéky pod širým nebem, základní vodácký výcvik a k tomu hodně koupání (kdybyste nevěděli, tak máme objednané krásné počasí na léto!), sportování, zábavy a nových zážitků. Ne, že bych o tom směla mluvit (pamatuješ deníčku na ten můj slib mlčenlivosti, který jsem králi dala? 🙁 ), ale také už víme, kdy nebude ráno rozcvička a který den se chystá velký královský bál… možná se ti to zdá přehnané a říkáš si, že takové plánování pak vůbec nemusí vyjít, ale ono to je vážně moc důležité. Je třeba, abychom měli nějaký táborový plán, abychom věděli, co na sebe v programu navazuje a kde je na které aktivity místo. A rozhodně není brzy… vždyť za tři měsíce budeme mít touto dobou už pomalu po táboře. A já se nemůžu dočkat, až se do toho našeho středověkého Podhradí na dva týdny přestěhujeme a budeme žít příběh krále Heřmana. Léto, přijď už!
Tábornice Té, která se právě z okan dívá na západ slunce a představuje si, jak ho budeme všichni společně pozorovat v Podhradí