Alespoň na jeden den utéct pryč… to můžeme právě díky celodennímu výletu, takže toho rádi využíváme a den zahajujeme bez rozcvičky, zato balením batůžků. Po snídani jsme si dali na záda svačinku, oběd i odpolední svačinku, obuli jsme pevné boty (alias pohorky, které vlastní každý správný táborník) a vyrazili jsme do zbytků lesů, které máme v okolí tábora. Aby z nás veverky a srnky nebyly moc vyděšené, tak jsme raději tábor rozdělili na tři menší skupinky.
Malý oddíl vyrazil s mladšími střeďáky a jejich kroky směřovaly k jezírku mezi Sechovem a Bohumilicemi. Mohli bychom tam dojít nejkratší cestou, avšak to by byla nuda, a tak jsme cestu natahovali každou možnou zatáčkou. Potřebovali jsme totiž dostatek prostoru a času na všechny naše hry – hráli jsme kolíčkové klíště, taky bombu, během které se děti schovávaly v lese a skupinovou hru kámen-nůžky-papír. Během cesty jsme si také zpívali, povídali a vyprávěli si vtipy, které nás neúnavně rozesmívaly. Cílem naší cesty bylo již zmiňované jezírko, u kterého jsme zakempili a vychutnali si oběd. Také jsme si tam zahráli další hry – např. statek, při kterém znělo mnoho zvuků různých zvířátek. Nezbytný byl i odpočinek a sběr sil na další zbytek cesty. Ta proběhla úspěšně i s dobrodružnou cestou skrz obilné pole a naše skupina dorazila zpět do tábora jako první. Celkově jsme měli v nohách 11,5 kilometrů.
Starší střeďáci se rozhodli podívat se na svět z výšky, takže vyrazili na vyhlídku nad Ledčí. I tuto skupinu čekalo po cestě mnoho her, velkou oblibu si získaly „pohromy“, kterým se táborníci museli v lese nějak přizpůsobit (např. na povodeň vylézt na nějaký pařez, při silném větru se chytit stromu a tak). Kromě toho se ještě hrála kuchta buchta, a také housenková vybika, kterou museli dětem nejprve ukázat vedoucí a po jejím odehrání jim ubylo spoustu sil na další pochod. Cíl byl nakonec úspěšně dosažen a odměnou byly nádherné výhledy na město i do přírody. Součástí samozřejmě byla vydatná fotodokumentace. Cestou zpátky pak došlo k nemilé události, ze čtyř vedoucích dorazili do tábora jen dva a další dva se prostě někde ztratili cestou. S nimi se vypařila i část dětí… Samozřejmě už vznikalo mnoho různých teorií, z nichž většina byla velmi hororových… vedoucí i s dětmi se nakonec po chvíli v táboře také objevili a záhada ztracení byla vysvětlena velmi jednoduše – zdržel je sběr malin, ostružin a dalších lesních mňamek. Celkově tato skupina absolvovala 14 kilometrů (sběrači možná o fous více).
Poslední část tábora reprezentována nejstaršími táborníky se vydala směrem na Budčice, kde nalezla krásný přívoz a díky němu si dala obídek uprostřed řeky – no řekněte, není to přímo prázdninová, táborová idylka? Pro naše velké rozhodně byla! I jim však naplánovaný program zabral celý den, protože kromě kochání se přírodou došlo i přímo na koupání v Sázavě. Cestou zpátky si pak holky a kluci chtěli užít chvilku klidu od malých pištílků, rozložili své věci v lese a oddali se meditování. S pohledem na stromy a modré nebe to bylo naprosto uklidňující! Těsně před táborem se pak vrhli na malování mapy se zakreslením dnešní trasy. No… u některých výtvorů buďme rádi, že se podle nich nemusí řídit další průzkumné skupiny 🙂 Nejstarší oddíly se postavily k celodeňáku se ctí a v jejich nohách se nachází plných 20 kilometrů.
Všechny skupiny si výlet mimo tábor moc užily, počasí nám přálo a všichni jsme se vrátili ve zdraví. K večeři byla připravená čočka s uzeným masem, a protože nejsme žádná ořezávátka, tak večer jsme zvládli ještě absolvovat chrámové školy, některé s novou nabídkou hodnocených aktivit – skákání přes EGYPTSKÉ švihadlo, hod nohou na cíl, nášlapná cesta, umění zatloukat, výdrž v židli i balancování na plošině. Den byl zcela využitý a naplněný, a někteří táborníci byli uložení už pár minut před večerkou. Díky za další krásný den a těšíme se na zítřek!