Každý rok po táboře děkujeme všem táborníkům, děkujeme rodičům, děkujeme celému vedoucovskému týmu i všem andělíčkům strážníčkům. Každý rok hodnotíme a taky přemýšlíme, co nového nás tento rok naučil, co nám dal a jaký byl. Letos pro nás celý táborový ročník byl o kroku z komfortní zóny.
Epidemiologická situace kolem nás od začátku příprav nebyla dobrá a stále nás provázela nejistota. Museli jsme si však zvyknout na to, že ne vše prostě budeme vědět půl roku dopředu, museli jsme se připravit na různé varianty. i když jsme si z loňska mysleli, že víme, do čeho jdeme, tak vše bylo jiné. Museli jsme tak udělat krok z naší komfortní zóny, přepsat harmonogram a trochu předělat systém celotáborových her a jednotlivých etap, na který jsme doteď byli zvyklí. Do našeho týmu přibyli noví vedoucí. Najednou jsme museli vysvětlovat, jak se některé věcí dělají a proč se dělají právě tímto způsobem. Museli jsme více přemýšlet nad věcmi, které pro nás už jsou automatické a některé věci jsme se také začali učit úplně odznovu. Museli jsme se začít zase víc pohybovat, než jsme byli zvyklí z dob karantén a lockdownů, někteří si i znovu zvykali na společnost lidí 🙂 Náš tým také rozšířil první mrňavý táborník, což bylo samozřejmě nové úplně pro všechny. Z počátku se to vůbec nejevilo reálně, ale nechtěli jsme to jen tak vzdát, takže jsme do toho šli a zkusili jsme to. Dopadlo to více než výborně a odměnou nám bylo mnoho smíchu i zábavných situací. Mimochodem jedno z největšího vystoupení z komfortní zóny udělal sám malý Vojtíšek, který právě na táboře udělal první samostatné krůčky. Další z posunů? Jsme zvyklí mnoho her situovat do lesa, využívat stromy… To však letos nebylo nikde v okolí tábora možné, a tak jsme měli na výběr – nedělat žádné hry mimo areál tábora a nebo najít nová místa, vymyslet nové typy her (které nepotřebují les) či začít používat nové metriály a třeba hieroglyfickou abecedu si napsat na nařezané koutoče dřeva a položit je na louku. Zdálo se to nemožné, ale ten krok vpřed stačil… Velkým dokonce snad spíš skokem z naší celotýmové bubliny byla i změna hlavní vedoucí, která měla na některé věci nové pohledy, zavedla nové zvyky a pořádky, a tím se náš tým mohl zase posunout dál. Společně jsme ale i zjistili, které ty léty ověřené způsoby a věci fungují a fungovat můžou dál stejně. Každý z nás pak svou bezpečnou zónu překonával v rámci různých her, divadel a projevů před celým táborem, změnou „své běžné“ věkové kategorie či novou táborovou funkcí.
Možná by ve všech těch případech bylo lepší říct, že to prostě nejde, a že to jsou moc velké překážky na to dělat tábor. Ale to jsme nechtěli. Tábor je náš koníček, v určitých ohledech (přípravy, sběr materiálu, hledání nových inspirací…) je to celoroční životní styl. A je to něco, co máme rádi a děláme to opravdu srdcem. A protože se toho nechceme vzdát, tak jsme letos mnohokrát udělali krok vpřed z naší komfortní zóny a věříme, že jsme udělali dobře. Odměnou nám byl skvělý dvoutýdenní zážitek, který byl jedna velká jízda od začátku do konce (i když vám budou dětičky doma vyprávět cokoliv, tak jen my, kteří jsme to opravdu zažili, víme, jaké to bylo :-)) ). Jsme rádi, že jsme to v žádné části nevzdali. A přejeme to i našim táborníkům – i když vám něco přijde neskutečně složité, tak se zamyslete, jestli by přeci jen ten jeden krok vpřed nestál za to, co pak bude následovat!
Děkujeme všem, kteří toho byli nedílnou součástí. Užijte si krásný zbytek léta, přejeme úspěšný vstup do dalšího školního roku a pokud se nepotkáme na žádném táborovém výletě, tak nejpozději zase za rok v Podhradí!!!!!!!
